Článek o Brontíkovi v příloze

Utajené schopnosti zvířat - výňatek z celého textu

Šikovný pejsek
Střih. Dětská psychiatrie v Tomayerově nemocnici v Praze. Stranou hloučku dětí, které dnes přišly na canisterapii za krátkosrstým koliím psem jménem Brontés, sedí i kluk Filip. Nehraje si s ostatními a vůbec nemluví. Na oddělení mají děti z rodin alkoholiků a narkomanů, děti, které si často prošly peklem kvůli selhání svých rodičů. Jenomže Filip nepromluvil už čtvrt roku. Nikdo neví, co se mu stalo. „Sestřičky mi o něm povídaly, tak jsme se ho s Brontíkem snažili vtáhnout do hry. Brontés mu nejprve sundával ponožky a boty, pak kšiltovku z hlavy. To už se Filip smál,“ popisuje Renáta Novotná, Brontíkova panička a vychovatelka. Pak se kluk ke psovi přitisknul, vzal ho kolem krku a zašeptal mu: „ Ty jsi ale šikovný pejsek.“ Za několik minut už říkal hlasitě povely Přines balonek nebo Sedni a lehni. „Sestřička nevěřila svým očím a běžela to říct ostatním. A Filip se mě normálně zeptal: Teto, přijdete zase?“ líčí Novotná se slzami v očích.

Už čtyři roky tady pod křídly sdružení Lékořice ona a Brontés pomáhají canisterapií – psi děti pobaví, rozptýlí, uvolní, rozveselí. Na psychiatrii pracoval Brontés rok a půl, dnes chodí hlavně na oddělení dospělé neurologie. Pacienty má hlavně přivést na jiné myšlenky, než je jejich nemoc nebo stereotypní pobyt na oddělené, zdaleka není ale jen tak nějaký mazlíček. „Měli jsme tu starou paní, která odmítala jíst, tak jsme ji navedli, ať krmí Brontíka. Ona jemu dávala piškoty, já jí po lžičkách kaši. A najednou to šlo, díky psovi,“ usmívá se Novotná.

Psí stres
Podobných příběhů, jako je ten Filipův, zažili hodně, štěstím i dojetím se tu pláče často. To, co dospělý vyplaví slzami, pes musí vyběhat – Brontés je šampión v coursingu, závodu, v němž pes štve střapec. I tak ho ale práce v nemocnici změnila. „Je mnohem vnímavější na nálady, cítí emoce. Pozná, kdy je pacientovi špatně, kdy je smutný. Jednou nás pozvali do hospicu, kde ležel mladý chlap, tatínek od dětí, který měl rakovinu. Brontík u něj ležel, hrál si s ním, aspoň do té míry, co se pán mohl hýbat. Psovi bylo jasné, že ten muž umírá,“ popisuje Novotná.

Brontés pomáhá lidem po epileptických záchvatech, po mrtvici či lidem s chronickými bolestmi zad. Původně ho paní Novotná cvičila jako asistenta pro svoji maminku, umí podat televizní ovladač (nebo zubní protézu, když prý onehdy jedné pacientce upadla na zem) či pomoci s oblékáním. Jenomže maminka nakonec zemřela – a Brontés (mimochodem i držitel mnoha medailí z psích výstav a také chovný pes, který má po Evropě už 88 potomků) začal pomáhat v nemocnici.

Rakovina? Zeptejte se labradorů
Brontés není jediný empatický pes, když se potká dobrý povahový základ psa a náležitý temperament s kvalitním výcvikem naučí se čtyřnozí přátelé i další kousky, které mohou nejenom zlepšovat život nemocným, dokáží dokonce i nemoc diagnostikovat.......