Jeden z návštěvních dnů v Thomayerově nemocnici

2014-12-14

Dnes jsme měli s Brontíkem dost náročnou návštěvu v Thomayerově nemocnici, kde spolu působíme jako dobrovolníci a canisterapeuti pod záštitou organizace Lékořice. Tentokrát mi to nedá, abych se nepodělila o této smutné návštěvě. Vyžádali si nás na dětské psychiatrii, kde jsme měli pobavit a na duši pohladit dětské pacienty. Celá návštěva byla docela rušná a devatenáct dětí jsem si rozdělila do dvou skupinek. Brontík to zvládal bravůrně, je to neskutečná povaha! Bavil je svými kousky, hrál si s dětmi a děti se kupodivu i ke svým handicapům chovali k Bronťovi moc hezky. Když se všechny děti vystřídaly a my už se pomalu chystali k odchodu, vidím, jak se Bronťa zarazil u dveří od herny, kde jsme byli s dětmi a zadíval se před sebe, u okna seděl ve žlutém pyžamku chlapeček tak kolem 5-ti let. Sám u stolečku, Brontík opustil celou naši skupinku a šel pomalu k němu, zůstali jsme se sestřičkami stát a čekali co bude. Brontík k tomu chlapečkovi pomalu přišel zezadu a začal ho "oňuchávat" na hlavičce a na vláscích čumáčkem, chlapeček se sice neotočil ale začal se potichu smát, vůbec se nelekl, Brontík se k němu přitulil a strčil mu celou hlavu pod paži...a ten chlapeček se stále jen smál....Ptám se sestřičky, proč nejde k nám a nezapojí se do terapie? Ona se na mě smutně podívala a říká, to je chlapeček, který skoro nevidí a neslyší a má svůj svět, víte, narodil se matce narkomance. Přejel mi mráz po zádech, takový krásný klučík to byl. Sestřička ho vzala za ruku a dala jeho ručku na Brontíkova záda, malý Tomášek se rozesmál a otočil se k Bronťovi. Brontík si ho prostě mezi všemi dětmi vybral. Vycítil, že je jiný než ostatní……Když děti odešly do pokojů, zůstali jsme na chodbě ještě se třemi dětmi, házeli Bronťovi hračky a on jim je nosil jak o život…když si po jednom odhození nesl plyšáka v tlamičce, změnil směr a namířil….no kam jinam…než k Tomáškovi, to už mi vyhrkly slzy do očí…..věděla jsem, že mu Bronťa chce udělat radost a taky že udělal, opět smích a vteřinky Tomáškova pomyslného štěstí….a já si čím dál víc uvědomila, že ten můj trikolorní koliáček je prostě úžasný a že nejen mně, ale nám všem udělal obrovskou radost. A tato radost je věřte mi nad všechny poháry světa!!!!!