Paní a "Bína"

2015-08-25

Když vás zdraví zklame a musíte se odevzdat do rukou lékařů, může se stát, že opouštíte i svého jediného člena rodiny a tím je pejsek. Staří lidé toto odloučení prožívají velmi těžko, protože jejich čtyřnohý přítel je mnohdy jediná živá dušička, která je provází na jejich nelehkém konci života. Setkali jsme se s Brontíkem s mnoha pacienty, kterým se hrnou slzy do... očí, když nás vidí. Vzpomenou si totiž na to, že museli svého kamaráda nechat doma příbuzným nebo sousedům, ale někdy je to i horší a pejsek skončí po dobu hospitalizace svého pána i v útulku. Slýchávám tyto smutné příběhy od pacientů, které s Brontíkem navštěvujeme. Dnes jsme na jednom z pokojů navštívili paní (obr.uprostřed), která mi vyprávěla, že musela svou 9ti letou čivavu nechat odvézt právě tam. Když nás uviděla ve dveřích, rozplakala se, že vidí pejska a hned si vzpomněla na svou „Bínu“ jak se její fenečka jmenuje. Po tváři jí tekly slzy a tak Brontík alespoň na chvíli suploval v jejím rozechvělém náručí její psí slečnu. Ležel v její posteli více jak půl hodiny a nakonec samým hlazením usnul. Paní se ani nepohnula, držela ho kolem krku svou svraštělou rukou. Seděla jsem u jejich postele a bylo mi tak nějak úzko. Hlavou se mi honily vzpomínky na mou maminku, otce a babičku, kteří už nejsou mezi živými. Z mého smutného rozjímání mě vyrušil tichý hlásek paní, která ležela vedle (obr.poslední), sestřičko (za což mě staří lidé mylně považují) oni usnuli oba. A opravdu, paní i Brontík na pár minut opravdu společně usnuli. Brontík zhluboka oddechoval, hlavou a čumáčkem se dotýkal jejich šedivých vlasů. Výraz její tváře byl spokojený a uvolněný a chvílemi se mi zdálo, že se maličko usmívá. A i když neumím číst myšlenky, chci věřit tomu, že se paní zdálo o její milované Bíně. Podívala jsem se na Brontíka a přejela rukou po jeho černé srsti, zvedl hlavu a podíval se mi do očí jako by chtěl říct: „Proč mě budíš? Právě běžím s „Bínou“ po zelené louce“. Paní otevřela oči a tiše zašeptala: „sestřičko moc vám děkuji, zdál se mi krásný sen“. A já jsem ji pohladila po její tenké ruce a tiše odpověděla: „ Ano já vím, byla jste s Bínou……“