Vyjímečný den

2016-02-13

Dnešní návštěva v nemocnici byla zase jednou zvláštní. Ve třech pokojích neurologického oddělení byly starší pacientky, které byli Brontíkovou návštěvou velmi nadšené. Brontík skákal z postele do postele a vše probíhalo stejně jako vždy. Vše se změnilo, když jsme navštívili poslední pokoj č.10. Zde ležela velmi zvláštní starší paní. Přivítala nás vlídným úsměvem a tichým hlasem mě požádala, aby si Brontík lehl k ní do postele. Udělal to, ale začal se chovat trochu divně. Když si lehl k paní opřel se celou svou váhou o ní, což nedělá. Myslela jsem si, že je to tím, že leží v několikáté posteli a je unavený. Paní přes něj položila ruku a hladila ho. Pak se na mě podívala a řekla, jestli by bylo možné, aby si Brontík lehl k jejim zádům, že by se otočila na bok. Řekla mi, že velmi citlivě vnímá teplo a energii vyzařující ze zvířat. Otočila se na bok a já jsem uložila Brontíka těsně k jejím holým zádům. Paní mi tiše řekla, já cítím brnění a velké teplo. Leželi spolu 20 minut a když pak Brontés na můj povel skočil dolů, zůstala jsem udiveně koukat na její záda. V místech, kde se jí pes dotýkal měla do růžova zbarvenou kůži. Ostatní místa byla podstatně světlejší. Paní se otočila na záda a řekla mi, že jí to dělá velmi dobře a že necítí bolest. To samé jsme na její prosbu opakovali na zadní straně stehen a lýtek, kam se jí Brontík stočil do klubíčka. A i tato místa zrůžověla. Paní čeká příští týden operace, ale než se tak stane, prosila nás o další návštěvu. A protože jsou věci mezi nebem a zemí a ne vše si dokážeme vysvětlit, neváhala jsem ani vteřinu a další návštěvu jsme slíbili hned v úterý. Sestřička při našem odchodu nevěřícně kroutila hlavou a řekla...teda Brontíku, ty jsi náš psí zázrak..